Poděkování aneb velká lekce pokory
- Podrobnosti
- Kategorie: Pečecká desítka - hlavní soubory
- Zveřejněno 24. 1. 2014 21:35
- Napsal Ilona Drahotová
- Zobrazeno: 25669
34. ročník za námi, a tak pravděpodobně většina z vás otevírá nedočkavě tyto stránky za účelem důkladného prozkoumání výsledkové listiny. V sobotu na startovní čáře by mě ani ve snu nenapadlo, že svůj čas ve výsledcích letos nenajdu. Po letech běhání a zdolání několika půlmaratónských tratí i samotného maratonu jsem byla léta přesvědčena, že 10 km musí relativně trénovaný běžec zdolat, i kdyby je měl doplazit…
Mýlila jsem se a dnes už vím, že k běhu tak jako k celému životu by měla patřit především velká dávka pokory! Přestože hlava i srdce chtějí, je moudré vnímat signály svého těla a umět říci stop dřív, než se složíte k zemi a proberete se až v záchrance. Možná je to tak lepší, že si člověk na mnoho nevzpomíná. Mrzí mě ale, že nemohu osobně poděkovat všem, kteří mi na trati v sobotu pomohli a postarali se o můj převoz do nemocnice. Evidentně vás bylo víc a zacházeli jste se mnou velmi opatrně, neboť nemám na těle milimetr silničního lišeje a i křehké brýle zůstaly nedotčeny.
Díky všem, kteří jste mi pomohli. Poděkování patří zejména pánovi v modrém tričku, který mě zřejmě odklidil na krajnici…díky těm, kteří jste zavolali pomoc…díky stoprocentně profesionálním záchranářům… díky přátelům, kteří se postarali o mé věci, auto a byli oporou při hospitalizaci…
Velký dík patří ale především skvělému organizačnímu týmu za pečlivou přípravu i zajištění perfektních podmínek v den samotného závodu. Přála bych si, aby v příštích letech neměli na závodech záchranáři žádnou práci. Doufám, že letošní houkání sanitky vás moc nevyděsilo a těším se, že se za rok sejdeme znovu nejen na startovní čáře, ale i v cíli!
S přáním pevného zdraví nejen při běhání přeje
Ilona Drahotová
